T Á B O R   2 0 0 5

K A R Š T E J N - Pod Bílou hlínou


neděle - 17.7.

V osm hodin jsme měli sraz u klubovny. Do aut rodičů jsme naložili potřebný materiál a část potravin. Většinu základního nákupu potravin jsme již měli odvezenu na táboře. Kolem deváté hodiny vyrazila kolona aut směrem na Val a asi v půl desáté jsme byli na táboře. Zanedlouho byli všichni ubytovaní. Smůlu měl pouze Pavouk, který přijel o trochu později a nezbyl na něj parťák do stanu.
Hned první den nás čekalo spoustu práce. Tábořiště jsme převzali od předcházejících "táborníků" ve stavu, který zdaleka neodpovídal našim představám. Technopárty by zde asi být mohla, ale my v takovém prostředí žít neumíme. Nejdříve se musela spravit příjezdová cesta k tábořišti. Po vydatných deštích byla rozbahněná a naši předchůdci ji upravovali pomocí - bláta !



Použili jsme náš vyzkoušený způsob. Na potřebná místa jsme do cesty naskládali smrkové kuláčky. Vyčistili jsme stružky na odvod dešťové vody a vykopali několik menších jam na odvedenou vodu. Práce bylo dost, ale cesta byla připravena hlavně pro pekaře z Novosedel, který nás každý den zásobuje potravinami.
Vlčice uklidily kuchyni a potraviny, udělaly mechovou zahrádku kolem dubu a vyplely pažitku, kterou jsme si přivezli na tábor v kontejnerech. Martin s Upírem vyklidili a uspořádali dřevník. Vlk s Chrtem naváželi zem a upravovali nájezdy u lávek k latrýnám. Když byla tato nejnutnější práce hotova, postavili jsme ping-pongový stůl a bylo volno.




V lese je spoustu hub, takže po večeři si někdo dal i smaženici.


pondělí - 18.7.

Dnes začal běžný táborový program. Upír začal ve své tradiční funkci vlajkonoše, ale netušil, že velmi brzy skončí. Hned některý další den se vlajka nahoře na stožáru zasekla a bylo po Upírově slávě. Na vykopání stožáru zatím není čas.



Připravovali jsme se na Třináctiboj, takže probíhal trénink uzlování a trojboje Obratnost. Poprvé byli na táboře i Jelen a Myšák. Zatím jenom na zkoušku na jeden týden. Když měli volno, nabídli se, že nakrájí housky na kostičky do polévky.



Brzy však nastal problém a měli jsme první úraz. Jelen se říznul do prstu. Ukápla nějaká slzička, ale desinfekce a náplast vše vyřešily.




Odpoledne bylo první táborové pokračování Cesty za pokladem. Bylo to jednoduché, hod míčkem na cíl. Navečer už byla soutěž náročnější. Mančaft byl rozdělen na tři skupiny. Každá měla určen prostor se zatlučeným kůlem. Dostali hodinu na přípravu dřeva. Pak rozdělali oheň a měli ho udržovat tak dlouho, dokud kůl nepřehoří. O vítězství bojovaly dvě vyrovnané skupiny. Nakonec úkol splnila těsně po příchodu bouřky i třetí skupina. Večer se mohly rozdělovat první táborové nugety.



úterý - 19.7.









úterý








středa







čtvrtek







pátek







sobota







neděle