Na Nadějské soustavě rybníků.
( 9.)
Konečně jsme uskutečnili dlouho plánovanou výpravu k Frahelži.
Začátek cesty vedl kolem pískovny, kde jsme minulý týden byli na brigádě.
 |
 |
 |
Chvilku jsme se zdrželi na pískovně u lodi a pak jsme pokračovali
kolem Písečného přesypu dále.
Ve Vlkově byla jako obvykle zastávka u obchodu s potravinami.
Zde na nás čekal Mýval s Alkou.
 |
Upír však byl po čtyřech kilometrech zcela zničen.
Kolem vlkovského rybníka Krajiny jsme byli zanedlouho na našich oblíbených
skalkách u hráze Překvapilu.
Rozdělali jsme oheň a byla zde hlavní přestávka na naší výpravě.
Nejmladší členové našeho oddílu.
Na hrázi na rybářském domečku je namalovaná zajímavá mapka zdejší soustavy rybníků.
Po celou cestu byla hustá mlha, takže z krásné podzimní přírody se nám naskytly pouze
asi takovéto pohledy :
Na hrázi Naděje bylo ještě dost času do odjezdu vlaku, takže jsme se rozhodli,
že si projdeme hráz, která odděluje Naději od sousedních rybníků. Nechtěli jsme jít
delší kus cesty po silnici, ale zkratka přes houštiny a bažiny nás dost zdržela.
Poslední půlhodinu jsme museli jít velmi ostrým tempem, ale vlak jsme v pohodě stihli.
Alka byla tentokrát určitě spokojená.
Ve vlaku si ti, co si to nebyli schopni zapamatovat, napsali do deníku názvy hlavních
zdejších rybníků.
Ve čtvrt na tři jsme byli ve Veselí na nádraží a bohužel až teprve zde se poprvé
ukázalo sluníčko. I přesto byla výprava v pohodě.