( 30.)
Poslední březnovou sobotu byl poslední termín, kdy jsme mohli na pískovně dokončit naši práci pro CHKO Třeboňsko. Počasí naštěstí vyšlo perfektní. Měli jsme pouze motorovou pilu našeho střediska, ale ta vydržela "makat" celé dopoledne, takže jsme úkol celkem v pohodě zvládli.
hlavní dřevorubec Křeček
 |
Křeček s motorovkou práci připravoval
 |
zpracování poražených stromů
 |
nadlidský výkon Mývala
 |
sekeru zvládnul i Moucha
 |
odpočinek se svačinou
 |
Rosnička s Veverkou odnášly větve na hromadu k pískovně, kde je při vhodné příležitosti spálíme. Z našeho oddílu bylo osm vedoucích, takže každý se zapojil do práce tam, kde bylo zrovna třeba.
Zbytek střediska, to znamená 1.oddíl, 2.oddíl, 5.oddíl a 6.oddíl, se představil v plné síle - padesát junáků a skautek zastupovali dva bratři :
Baudík a Míra
 |
Mladší členové našeho oddílu pokračovali v Cestě za pokladem. První úkol plnili na Písečném přesypu. Našli a vyluštili zprávu, aby mohli odpovědět, jak se jmenuje indiánská sekera (tomahavk). Druhý úkol plnili po návratu na místo naší práce. Měli zjistit, které zvíře tady po sobě zanechalo stopy (medvěd). Tento úkol se podařilo splnit pouze Vlkovi.
Mýval vysvětluje první úkol
 |
Šakal luští stopu bez úspěchu
 |
Před polednem jsme byli s kácením hotovi. Bylo třeba ještě dřevo nařezat na dvou až třímetrová polena, naskládat na hromadu a připravit k odvozu do klubovny :
 |
 |
 |
 |
Jestřáb a Míra měli auta, aby dopravili potřebné nářadí, a zpátky do klubovny jsme se tedy všichni nechali odvézt.
