( 34.)
Počasí bylo druhou sobotu za sebou nádherné. Výprava směřovala ke křížku u Nekolů na Horusické pískovně.
 |
Ráno ještě před odchodem na výpravu jsme rozdělili oddíl na čtyři skupiny a každá dostala v klubovně zašifrovanou zprávu :
 |
Uprostřed zprávy měli mřížku, pomocí které bylo možno šifru rozluštit :
 |
Úkol zvládla pouze Sojka se svou partou. Ostatní na to koukali jako vejři. Teprve když jsme jim poradili, tak další dvě skupiny si vyrobily mřížku a zprávu rozluštily. Problémy ale měli i se splněním úkolu. Ke správné odpovědi potřebovali vědět, co je to tundra a prérie. Mnozí tato slova slyšeli asi poprvé v životě. Správnou odpovědí na otázku byla tato čtyři slova :
V půl desáté jsme vyrazili na výpravu. Kolem Žabáka a přes Slepičák jsme byli asi za hodinu u křížku. Zde byla hlavní zastávka. Každý si nasbíral potřebnou zásobu žaludů (po zimě jich ještě pod duby zůstalo dost) a mohly proběhnout tři závody do Cesty za pokladem. První závod byl ve dvojicích. Jeden žaludy házel a druhý je měl pod vysokým svahem chytit. Při druhém závodě házeli na cíl zavěšený na stromě. Poslední byl běh do kopce - od hladiny pískovny vysokým svahem až nahoru ke křížku. Pár nugetů každý získal, ale zisk mohl být mnohem větší.
Zpáteční cesta vedla kolem lodi, kde byla kratší přestávka. U strážního domku jsme přešli trať a podél ní jsme se lesem dostali k viaduktu u Vídeňáku. Odtud jsme byli za půl hodiny v klubovně, kde jsme na závěr schůzky rozdali nugety.
Příští týden bude schůzka u klubovny a další sobotu celodenní výprava na kolech.
