( 23.)
Podle plánu z minulé schůzky jsme vyrazili na žíšovskou Stráň. Bylo lehce umrznuto
a pár centimetrů nového sněhu.
Vlk došel koupit do pekárny buřty pro ty, co si je sebou nevzali a pak jsme vyrazili na výpravu. Před přeložkou jsme
potkali náš sedmý oddíl, který zde měl výpravu se sáňkami. V lese bylo nádherně
a došli jsme až na jeho konec, kde bylo
možno rozdělat oheň. Z klubovny jsme měli spoustu březové kůry a všichni vyrazili na dřevo. Rozdělání ohně se
chopili Vlk s Chrtem. I když jsme měli dostatek březové kůry, jejich
snažení bylo marné. Nepřipravili si suché
smrkové větvičky a bez nich oheň v zimě rozdělat nelze. Udělali si ostudu, ale oheň jsme potřebovali. Byli jsme za
lesem, kde foukal nepříjemný vítr a měli jsme už hlad. Úkolu se chopil
Moucha. Našel potřebné smrkové větvičky,
ale ani jemu se hned nedařilo. Všechny sirky totiž byly už rozmočené. Mouchovi asistovala Liška a jakmile se
podařilo zapálit kousek březovky, bylo vyhráno. Během několika málo minut
hořel pořádný velký oheň a mohli
jsme se dát do pečení buřtů. Některým amatérům (Tygr, Puma, Pavouk, Had) spadli buřty do ohně, ale většině se
"sváča" povedla. Bylo už půl dvanácté a my jsme chvátali zpátky do klubovny. V poledne
měl přijít přítel Honza, aby
dodělal osvětlení puebla a dalších indiánských vigvamů. Vlk s Chrtem se ještě zdrželi, aby uklidili oheň a ostatní vyrazili
rychle na zpáteční cestu. Honzovi se s osvětlením taky zadařilo, takže jsme mohli
být se schůzkou zcela spokojeni.
